Životopis

Blahoslavený Carlo Acutis se narodil 3. května 1991. Od útlého věku projevoval velké nadání pro práci s počítačem, které využíval ve své službě druhým a při šíření křesťanského vzdělávacího obsahu, například výstavy o eucharistických zázracích. V září 2006 se objevily první příznaky nemoci a po stanovení diagnózy fulminantní leukémie. S naprostou důvěrou pak svěřil Bohu i ten krátký čas, který mu zbýval do konce života. Zemřel 12. října 2006 a blahořečen byl 10. října 2020. Jeho liturgický svátek se slaví 12. října.

"Být vždy spojen s Ježíšem, to je můj životní program."

Následující informace převzaty z webu https://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=blahoslaveny-carlo-acutis&cisloclanku=2020100032

Narození a dětství

Carlo Acutis se narodil v Londýně otci Andreo Acutisovi a matce Antonii Salzano dne 3. května 1991. Jeho rodiče tehdy v Londýně pracovali. Byl pokřtěn 18. května a 8. září se jeho rodina přestěhovala do Milána.

Rodina nebyla praktikujícími katolíky, ale Carlo od malička projevoval zájem o Boží věci, což způsobilo, že se jeho rodiče postupně vrátili k víře.

Jako dítě také rád pouštěl draky a hrál si v přírodě, oblíbil si zvířata. Hrával s přáteli fotbal a na playstationu.

Školní léta Carlo prožil v Miláně na pod vedením jezuitů v lyceu Lva XIII. Za své vzory si vybral sv. Františka z Assisi, sv. Františka a Hyacintu (fatimské děti), sv. Dominika Savio, sv. Aloise Gonzagu a sv. Bernadetu Soubirousovou.

Láska k Ježíši v Eucharistii

Od raného věku Carlo projevoval velkou vnímavost k „posvátnu“. První svaté přijímání přijal vzhledem ke své neobvyklé zralosti ve věcech víry a díky své mimořádné lásce k Ježíši ve svátosti Eucharistie už ve věku sedmi let. Od té doby nikdy nevynechal každodenní schůzku s Ježíšem při mši svaté a eucharistické adorace.

Carlo si poznamenal, že „když se vystavíte slunci, opálíte se. Když ale stojíte před eucharistickým Ježíšem, stanete se svatými“.

Dokázal dokonale spojit moderní život naší současnosti a hluboký eucharistický život. Carlo se snažil vždy alespoň chvilku adorovat Ježíše v Eucharistii, protože byl přesvědčen, že trávit čas s Ježíšem v Eucharistii vede ke svatosti.

Pro Carla byla Eucharistie - jak sám řekl „dálnicí do nebe“ - a také nejmocnějším způsobem, jak se rychle stát svatým.

Říkával, že v Nejsvětější Svátosti je Ježíš přítomen úplně stejně, jako tomu bylo před 2000 lety za dob apoštolů. Tehdy lidé za Ježíšem museli utíkat, dnes však na nás Ježíš čeká v jakémkoliv blízkém kostele: „Máme větší štěstí než apoštolové, kteří žili s Ježíšem před 2000 lety. Abychom se s ním setkali, stačí, když vejdeme do kostela.“ A také: „Jeruzalém je vedle našich domovů.“

Často se zpovídal a ujišťoval: „Stejně jako pro let balonem je třeba odejmout závaží, také duše k tomu, aby se mohla pozvednout k nebi, potřebuje odstranit ze sebe ta malá závaží, lehké hříchy.“

Díky Eucharistii Carlo hrdinsky posiloval ctnost odvahy, která mu dodávala sílu jít proti proudu a postavit se falešným modlám, které nám svět neustále nabízí. Ve škole Carlo nikdy svou víru neskrýval a zval své kamarády, aby šli společně na mši a vrátili se k Bohu.

Eucharistie v něm také živila velmi silnou touhu být neustále v souladu s Pánovým hlasem a žít v jeho stálé přítomnosti. Takto Carlo dokázal přenést životní styl, který se naučil ve škole Eucharistie: být žitým evangeliem mezi školními lavicemi, ve městě, v pizzerii s přáteli či na fotbalovém zápase nebo u pc.

Carlo dokázal mimořádným způsobem - zatímco žil obyčejný život jako mnozí - zasvětit každý jeho okamžik nejvyššímu cíli, ke kterému jsou všichni lidé voláni: věčné blaženosti s Bohem.

Carlo, „milovník Boha“, prožil ve svém pozemském životě tuto silnou přítomnost božství a všemožně se snažil ji velkoryse předávat ostatním a stále se přimlouvá, aby každý mohl postavit Boha na první místo ve svém vlastním životě a řekl jako on: „Ne já, ale Bůh“, „Ne sebeláska, ale Boží sláva“.

Carlo si často kladl otázku, čím to, že jsou takové fronty na rockové koncerty a do kin, ale žádné fronty na Ježíše v Eucharistii? Kdyby lidé věděli, o co přichází, byly by kostely přeplněné k prasknutí!

Byl také hluboce oddán Panně Marii, kterou považoval za svou důvěrnici a každý den se modlil Růženec - říkal: „Maria je jedinou ženou mého života.“

Skromnost, evangelizace a zájem o informatiku

Přestože byl z dobře situované rodiny, žil velmi skromně. Staral o ty, kteří zůstali bez střechy nad hlavou a o chudé - např. za své úspory koupil spací pytel žebrákovi, kterého vždycky potkával cestou na mši. Večer nosíval jídlo těm, kdo žili na ulici, někdy část své vlastní večeře.

Na první místo vždy dával Boha a věděl, že se Bůh nachází především v potřebných, opuštěných, chudých.

Protestoval, když mu maminka chtěla koupit dvoje boty - přece mu stačí jedny! Jindy se mu nelíbilo, že si chce maminka koupit krém za 50 Euro, když existují lidé, co umírají hlady.

Když Carlo studoval na jezuitském lyceu, zajímal se o programování a stříhal videa. Byl velmi zapálený do informatiky, jeho přátelé a někteří informatici z oboru ho považovali za génia. V úžasu a nechápavě pozorovali, že rozumí tajemstvím, která znali jen ti, kdo studovali informatiku.

Svou lásku k počítačové vědě naplno spojil se svou evangelizační horlivostí. Vytvořil virtuální expozice o otázkách víry. Jedna z nejvýraznějších byla o eucharistických zázracích na celém světě - trvalo mu to tři roky, hodně cestoval, aby na nashromáždil informace.

A své znalosti informatiky si nenechal pro sebe, ale dělil se o ně s kamarády. I toto je láska – jeho schopnosti měly být především „pro nebe“.

O tom svědčí i webové stránky Miracolieucaristici.org které založil.

Nemoc a smrt v mladém věku

V říjnu 2006 mu byla diagnostikována akutní leukemie typu M3.

Před smrtí obětoval své utrpení za papeže a celou církev: „Nabízím Pánu utrpení, které budu muset snášet, za papeže a za církev a abych nemusel být v očistci, ale mohl jít přímo do nebe,“ řekl svým rodičům. Zemřel jen několik dnů poté, co mu byla stanovena diagnóza, 12. října 2006 v nemocnici San Gerardo v Monze.

Bylo mu pouhých 15 let. Dva dny před tím požádal o přijetí pomazání nemocných a Eucharistii.

V den pohřbu byl kostel i hřbitov plný lidí. Mnozí z těch, kdo přišli, byli bezdomovci, kterým Carlo pomohl, aniž by o tom věděla jeho rodina. Jeho nejoblíbenějším místem na světě bylo Assisi a dal najevo, že tam by si přál být pohřbený, a rodina s jeho přáním souhlasila.

Proces blahořečení

V Carlově životě se naplno projevila Boží milost. Pověst o jeho svatosti se rychle šířila po celém světě.

Už 12. října 2012 byl otevřen proces blahořečení a kanonizace.

Pro svůj mladý věk spojený s moudrostí, získanou v perspektivě odchodu na věčnost, se záhy stal jedním z patronů italské mládeže.

Diecézní fáze blahořečení započala 15. února 2013 a byla ukončena 24. listopadu 2016.

14. listopadu 2019 se uskutečnily lékařské konzultace Kongregace pro svatořečení, kdy lékařští odborníci vyjádřili kladné stanovisko týkající se zázraku, který se připisuje přímluvě ctihodného Carla Acutise.

Papež František Carla 5. července 2018 prohlásil za Ctihodného Božího služebníka a zmínil jej jako příklad pro mladé - model svatosti v digitálním věku - v apoštolské exhortaci Christus Vivit, (104-106) a dne 22. února 2020 uznal zázrak připisovaný Carlově přímluvě. Jedná se o zázračné uzdravení dítěte v Brazílii, které trpělo vážnými problémy trávícího traktu způsobenými vzácnou anatomickou anomálií slinivky.

Mons. Ennio Apeciti, zodpovědný za proces svatořečení milánské arcidiecézi řekl: „V jeho životě se událo něco velkého, před čím se sám skláním."

Neporušené tělo

Carlovo tělo bylo exhumováno 23. ledna 2019 a nalezeno „v normálním stavu kadaverní transformace. Vzhledem k tomu, že od pohřbu neuplynulo mnoho let, byly části těla ještě anatomicky spojené. Tělo bylo ošetřeno za užití konzervačních a integračních technik uplatňovaných obvykle před důstojným vystavením těl blahořečených a světců k úctě věřících.”

Celistvé tělo ve všech jeho částech překvapilo jak lékaře, tak jeho matku Antonii Salzano. Tělo Carla Acutise bylo nalezeno „celistvé“, ne zcela nepoškozené. Tvář a ruce, kde byly nejvíce patrné stopy rozkladu, podstoupily citlivou rekonstrukci - Carlovu tvář pokrývá silikonová maska. Arcibiskup Sorrentino poznamenal, že konzervační zásah byl proveden s umem a láskou.

P. Carlos Acácio Gonçalves Ferreira, rektor Sálu zřeknutí v rozhovoru pro EWTN řekl: „Bylo zjištěno, že jeho tělo je celistvé a integrální se všemi svými orgány, ale bylo již mírně porušené, proto bylo nutné provést rekonstrukční práce zejména obličeje.“

Dále dodal: „Poprvé v historii uvidíme světce oblečeného v džínách, teniskách a svetru. Je to pro nás skvělá zpráva, protože můžeme svatost pociťovat nikoli jako vzdálenou věc, ale jako něco, co má každý na dosah, protože Pán je Pánem všech.“

Carlova matka, Antonia Salzano, byla při otevření hrobky svého syna k veřejné úctě velmi dojatá: „Jsme nadšeni, že Carlova hrobka byla konečně otevřena. Věříme, že prostřednictvím Carlova těla věřící pocítí, že je Bůh zve k ještě vroucnější modlitbě. Zve nás k tomu, abychom měli více víry, naděje a lásky k Němu a k našim bratrům, stejně jako to dělal Carlo během svého celého pozemského života. Modlíme se, aby se Carlo za nás přimlouval u Boha a získal pro nás mnoho milostí.“

6. dubna 2019 byly Carlovy ostatky převezeny do Sálu Zřeknutí v Assisi (Santuario della Spogliazione), místa, kde svatý František zanechal všechno, aby následoval Pána.

Video z otevření hrobky Carla Acutise:

Životopisná data

1991
- 3. května 1991 se narodil v Londýně na portlandské klinice.
- 18. května přijímá svátost křtu za přítomnosti svých prarodičů z otcovy a matčiny strany, své tety Adriany a prababičky Adriany v kostele „Panny Marie Dolourské“.
- Dne 8. září 1991 se Carlo vrátil do Milána se svými rodiči, kteří byli v Londýně z pracovních důvodů.
1995
- Carlo navštěvuje mateřskou školu v městské mateřské škole Parco Pagani v Miláně.
1997
- V září 1997 nastupuje na základní školu v San Carlo Institute, ale po třech měsících je z praktických důvodů přesunut do Tommaseo Institute of the Marcelline Sisters, kde navštěvuje základní a střední školu.
1998
- 16. června 1998 přijímá Carlo své první přijímání v klášteře římských řeholnic v Sant'Ambrogio v Peregu.
2003
- Dne 24. května 2003 přijímá svátost biřmování na své farnosti Santa Maria Segreta.
2005
- V září 2005 začíná studium na klasické střední škole v Institutu jezuitských otců Lva XIII.
2006
- V úterý 10. října Carlo žádá o přijetí pomazání nemocných a přijímá s jistotou, že brzy zemře.
- Ve středu 11. října 2006 Carlo upadá do kómatu kvůli mozkovému krvácení vyvolanému fulminantní leukémií typu M3, která se objevila pouze 5 dní předtím. Lékaři ho prohlásili za klinicky mrtvého v 17.00 hodin, kdy byla ukončena veškerá mozková aktivita. Rodina, přestože chce darovat orgány mladému muži, který čeká na transplantaci, tak nemůže učinit, protože Carlovy orgány jsou ohroženy leukémií.
- Ve čtvrtek 12. října v 6.45 hodin Carlovi přestane bít srdce.
- V sobotu 14. října se slaví pohřeb ve farnosti Santa Maria Segreta. Kostel je tak plný, že mnozí jsou nuceni zůstat venku. Informují o tom všechny nejdůležitější italské noviny.
2007
- Na přání Carla bylo V lednu 2007 jeho tělo přeneseno z hřbitova Ternengo do Assisi.
2012
- 12. října 2012 se oficiálně otevírá proces blahořečení a svatořečení. Carlo se stává Božím služebníkem.
2013
- Dne 13. května 2013 přichází Nihil Obstat (nic nebrání) od Svatého stolce pro Carlovo blahořečení a svatořečení.
2016
- 24. listopadu 2016 končí v Milánském arcibiskupství za přítomnosti kardinála Scoly diecézní proces blahořečení a kanonizace Božího služebníka Carla Acutise.
2018
- Dne 5. července 2018 papež František prohlašuje Carla za Ctihodného.
2019
- 23. ledna 2019 je Carlovo tělo exhumováno.
- 6. dubna 2019 je tělo Carla přeneseno do „Svatyně (sálu) zřeknutí” v Assisi.
2020
- 10. října 2020 je Carlo Acutis prohlášen za blahoslaveného.

Krátký sestřih z beatifikace - rodiče přináší relikvii se synovým srdcem, je zde také záběr na Carlovy sourozence.

Kompletní záznam beatifikace:

Rozhovor s Antonií, matkou Carla Acutise

Carlo Acutis, o kterém se už říká, že je „patron internetu“ má nejméně 1 milion oddaných fanoušků na pěti kontinentech, kteří vnímají všude jeho přítomnost. Poslední znamení je ze dne 15. srpna.

Fanoušci píší na Facebook: „Včera v noci, na slavnost Nanebevzetí Panny Marie, si Carlo přišel vzít svého malého psa Briciola, téměř sedmnáctiletého. Nyní už také běhá a hraje si v nádherných zahradách ráje spolu s dalšími Carlovými zvířaty, která jej předcházela: psi Poldo, Stellina a Chiara, kočky Bambi a Kleopatra. Zdá se vám přehnané, že si spojují smrt zvířete se slavností Nanebevzetí?

Antonia Salzano, matka Carla Acutise, se shovívavě usměje. Carlo měl 15 let, kdy ho během 72 hodin porazila fulminantní leukémie.

„Než nás opustil, řekl jsem mu: pokud najdeš naše čtyřnohé přátele v nebi, srovnej to s Billym, psem mého dětství. Neznal ho. Jednoho dne mi teta Gioia, kerá o našem hovoru nic nevěděla, zavolala: »Včera v noci jsem viděl Carla ve snu. Držel Billyho v náručí.»"

Když byl 23. ledna 2019 proveden kanonický průzkum ostatků velmi mladého Božího služebníka, jeho tělo bylo nalezeno neporušené.

„Byla jsem tam, můj manžel to nechtěl vidět. Byl to stále náš velký chlapec, vysoký 1,82 m se všemi svými černými a kudrnatými vlasy, jen měl trochu tmavší kůži. A stejnou váhu, jak to sám předpověděl.”

Jak to myslíte?

„Několik dní po pohřbu, za úsvitu, mě probudil hlas: «Závěť». Prohledala jsem jeho pokoj, myslela jsem, že tam najdu psaní. Nic. Zapnula jsem počítač, nástroj, který upřednostňoval. Na ploše bylo velmi krátké video, které sám natočil v Assisi o dva měsíce dříve: «Je mi určeno zemřít.» A bezstarostně se přitom usmíval...”

(Pozn.: zmíněné video je součástí níže uvedeného sestřihu videí, kde je Carlo nebo které sám natáčel)

Carlův život trval jen 5 641 dní.

„Ve skutečnosti 5 640 a 11 hodin. Ve 14.00 hodin dne 11. října 2006 upadl do kómatu s úsměvem na rtech. Mysleli jsme si, že usnul. Mozková smrt byla vyhlášena v 17.00 hodin, zákonná ráno. Chtěli jsme darovat jeho orgány, ale nebylo to možné, bylo nám řečeno, že byly touto chorobou ohroženy. Krásný paradox, protože srdce, dokonale zachované, bude nyní vystaveno v monstranci v papežské bazilice sv. Františka v Assisi.”

Kdy tak bylo rozhodnuto?

„Během zkoumání v roce 2019. Notářskou listinou jsme chtěli darovat tělo assiskému biskupovi. Je správné, že patří univerzální církvi.”

Jak Carlo objevil víru?

„Určitě ne díky nám rodičům, prosím, zapište si to. Než se Carlo narodil, byla jsem v životě v kostele jen třikrát: první svaté přijímání, biřmování, manželství. A když jsem potkala svého budoucího manžela, který studoval politickou ekonomii v Ženevě, nebylo to, jako kdyby chodil na mši v neděle.”

Jak si tedy vysvětlujte Carlovo náboženské vnímání?

„Svou roli sehrála Beata, polská chůva, oddaná papeži Janu Pavlu II. Ale byla v něm také přirozená predispozice k posvátnosti. Ve věku 3 a půl mě požádal, abych šla do kostela pozdravit Ježíše. V milánských parcích sbíral květiny, které nosil Panně Marii. Chtěl přistoupit k Eucharistii ve věku 7 let, místo 10 let.“

Jak jste reagovali?

„Nechali jsme mu svobodu. Zdálo se nám to hezké, a tak jsme požádali o výjimku. Pro mě to bylo „Boží znamení“. Carlo mě zachránil. Byl jsem ve víře negramotná. Dostal jsem se blíže díky P. Ilio Carraiovi, P. Piu z Bologny, jinak bych se cítil zdiskreditována ve své rodičovské autoritě. Je to cesta, která pokračuje dodnes. Doufám, že skončím alespoň v očistci.”

Vynikal Carlo pouze v modlitbě?

„Naprosto ve všem. Byl přímo dovednostním monstrem. Už v 6 letech ovládal počítač, chodil po domě s bílým pláštěm a odznakem „Počítačový vědec“. V 9 letech psal elektronické programy díky textům zakoupeným v polytechnické knihovně.”

Nebyl příliš malý na používání počítače?

„Postulátoři kauzy blahořečení podrobně analyzovali paměť jeho počítače technikami forenzního vyšetřování, aniž by našli sebemenší stopu nevhodných činností. Carlo snil o tom, že k šíření evangelia bude používat počítač a web. Papež František v «Christus vivit» uvádí Carla jako příklad pro mladé lidi: «Věděl velmi dobře», vysvětluje, «že tyto mechanismy komunikace, reklamy a sociálních sítí mohou být použity k tomu, aby se z nás staly pasívní subjekty», ale dokázal díky nim «sdělovat hodnoty a krásu». Jeho pohled mířil daleko za internet."

Kam?

„Do polévkových kuchyních sestry Matky Terezy z Kalkaty v Baggiu a ke kapucínům ve Viale Piave, kde sloužil jako dobrovolník. Večer odešel z domova s nádobami plnými jídla a horkých nápojů. Vzal je k bezdomovcům pod Arco della Pace, pro které z vlastních úspor nakoupil také spací pytle. Doprovázel ho náš pomocník Rajesh Mohur, bráhman hinduistické kněžské kasty, který konvertoval ke katolicismu, když viděl, jak Charles pomohl vyhoštěným."

Pomyslela jste někdy, že jednoho dne bude povýšen k úctě oltáře?

„Byla jsem si jistá, že žil svatý život. Vyprosil u Panny Marie z Pompejí uzdravení ženy trpící nádorem.”

Zázrak uznaný církví?

„Ne, jen jeden příklad z mnoha, které ještě nevstoupili do procesu svatořečení. To, co vede k jeho beatifikaci se stalo v Brazílii u příležitosti sedmého výročí jeho smrti - 12. října 2013 - v Campo Grande. Šestiletý Matyáš se narodil s rozvětvenou slinivkou břišní a nemohl strávit tuhou stravu. Jeho otec Marcelo Tenório sezval farníky k modlitbě novény a na malého pacienta položil kousek Carlovy košile. Následující den dítě začalo jíst. CT vyšetření ukázalo, že jeho slinivka břišní se stala totožnou s pankreasem zdravých jedinců, aniž by to chirurgové operovali. Okamžitá, úplná, trvalá a nevysvětlitelná léčba ve světle současných lékařských znalostí.”

Jak Váš syn onemocněl?

„Nejprve to vypadalo jako obyčejná chřipka. Po několika dnech se však objevila těžká astenie a krev v moči. Carlo řekl, že nabízí tato utrpení za papeže a církev a aby šel přímo do nebe, aniž by prošel očistcem, ale v rodině jsme tomu nepřikládali příliš velkou váhu. Zavolala jsem profesorovi Vittoriovi Carnellimu, který byl jeho pediatrem. Doporučil okamžité přijetí na kliniku De Marchi. A tam jsme vyslechli špatnou diagnózu: akutní myeloidní leukémie M3. Carlo o tom byl informován hematology. Klidně zareagoval a poznamenal: «Pán mi dal pěkné probuzení.» Byl převezen do nemocnice San Gerardo v Monze. Jakmile se tam dostal, zavrtěl hlavou: «Odtud živý nevyjdu».”

Prosili jste o zázrak pro svého syna?

„Ano, prosili jsme Ježíše, Pannu Marii a ctihodného bratra Antonia Pietra Cortinovise, kapucína, který založil dílo sv. Františka pro chudé v Miláně. Ale Boží plány byly jiné.”

Jaké?

„Ty, které jsem navrhla Carlovi před jeho smrtí: požádej Pána, aby nám ukázal znamení své přítomnosti.”

A co váš syn odpověděl?

„«Neboj se, mami. Dám vám mnoho znamení». Devět dní po jeho smrti v Tixtle v Mexiku hostie zčervenala krví. Komise složená také z nevěřících vědců zjistila, že jde o skupinu AB, která je stejná jako v rubáši a v zázraku Lanciano, a že jde o srdeční buňky. O čtyři roky později byla ve vrstvách pod koagulací stále přítomna čerstvá krev.“

Video s fotkami:

Váš syn uspořádal výstavu „Znamení“ o eucharistických zázracích.

„Ano, cestovala všude po světě. Ve Spojených státech ji hostilo 10 000 farností. Jsou to nadpřirozené události, jako byla událost, která se stala 12. října 2008, v den druhého výročí jeho smrti, v polské Sokólce. Hostie během přijímání spadla na zem a byl uložena v trezoru, o týden později se stala kusem masa myokardiálního původu, krevní skupiny AB.”

Dal jen tato znamení?

„Také jiná. Carlo předpověděl, že se znovu stanu matkou, i když mi bylo skoro 40 let. A v roce 2010, ve svých 43 letech, jsem porodila dvojčata, Michele a Francesca.”

Proč byl Carlo pohřben v Assisi?

„Máme dům v Umbrii." Bylo oznámeno, že na obecním hřbitově jsou k dispozici nové výklenky. Zeptala jsem se Carla, co si o tom myslí. «Rád bych tu skončil,» odpověděl. Jeho neporušené tělo bylo poté přemístěno do svatyně Zřeknutí, kde ho nyní věřící mohou uctívat.”

Co Vám po Carlově odchodu nejvíce chybělo?

„Radost. Jakmile zemřel, vzpomínám si, že jsem si řekla: kdo mě teď rozesměje? A kdo mi pomůže s počítačem? Zůstaly mi jeho myšlenky, výroky a citáty: «Ne já, ale Bůh! ... Z jakéhokoli pohledu se na to podíváš, život je vždy fantastický... Všichni se rodí jako originál, ale mnozí zemřou jako fotokopie »”.

Poslední citát dobře ilustruje sociální média.

„Je to tak. Dnešní mladí jsou ponechání sami sobě, jejich štěstí je tvořeno pouze lajky. Ale Carlo se u Boha přimlouvá.”

Chtěla byste ho mít stále tady místo toho, abyste měla svatého v nebi?

„Přivlastnila jsem si Jobovo: «Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.» Děti nám nepatří, jsou nám svěřeny. Vnímám, že Carlo je více přítomný, než když byl naživu. Vidím, že je to dobré. To mi stačí. “

Od Carlovy smrti na leukémii v roce 2006 si Antonia hlouběji uvědomila, jak mimořádné a zvláštní bylo jejich dítě.

„První plyšová hračka, kterou mu po narození v Londýně dala, bylo jehňátko. A dort ke křtu jsem vybrala ve tvaru beránka.

Antonia vzpomíná, že „od svých tří let projevoval lásku k Ježíši a požádal mě, abych vstoupila do kostela a pozdravila ho. Nosil květiny Panně Marii. Díky němu jsem se přiblížil víře a začal jsem navštěvovat kurzy teologie. V Miláně mě jeden starší kněz, oddaný stejně jako my Panně Marii z Pompejí, požádal, abych zaskočila za řeholnici připravující děti k prvnímu svatému přijímání. Zeptala jsem se, zda mohu vzít svého syna s sebou. Bylo mu tehdy 6 let. Po roce jej kněz shledal tak zralým ve víře, že mu umožnil přijmout první svaté přijímání v klášteře Ambrosian Romite. V den, kdy se konala tato slavnost, přešel přes silnici pastýř s jehňátkem v náručí.”

„Dva měsíce před jeho smrtí jsme byli v domě našich prarodičů z otcovy strany v Santa Margherita Ligure. Při procházce po nábřeží se mě zeptal, zda by se měl stát knězem. Odpověděla jsem, že to je jeho osobní volba, a že by to v budoucnu pozná.”

Ale jeho život již byl darem: „V jedenácti byl asistentem katechetů ve farnosti, poté připravil reklamu pro zapojení chlapců do dobrovolnictví u jezuitů, uspořádal výstavu o eucharistických zázracích, díky níž vzešlo mnoho dobra a konverzí. Dostáváme denně tisíc e-mailů z celého světa se stovkami svědectví i mezi chlapci v jeho věku, kteří se znovu obrátili k víře a chodí na mši. Svou čistotou, laskavostí, láskou Carlo přitahuje všechny.”

Ačkoli Carlo hrál na playstation, Antonia ho nikdy nemusela pokárat za to, že trávil příliš mnoho času hraním videoher.

„Byl to také normální dítě!" sdělila Antonia. „Hrával na playstation. Ale přinutil se hrát jednou týdně jen jednu hodinu, protože se nechtěl stát otrokem těchto technologických vymožeností. Chtěl zůstat svobodný.“

Přesně čtyři roky po Carlově smrti porodila Antonia dvojčata - zázrak, který připisuje Carlovu přímluvu. Dvojčata se narodila na svět v den výročí, kdy je Carlo opustil.

Carlovi sourozenci Francesca a Michele (dnes desetiletí) stejně jako jejich starší bratr, měli první přijímání také brzy - v šesti letech. Každý den chodí na mše, modlí se růženec. Když mohou, jdou na adoraci a oddáni mnoha svatým, které znají z životopisů. Tato dvojčata Antonii odhalila, jak výjimečný byl Carlo jako dítě.

„Někdy jim musím říci 'nedělej to', 'nedělej ono'... myslím, že jsou to dobré děti, protože se každý den modlí růženec, chodí na mši kvůli příkladu Carla. Ale nejsou jako Carlo. Je tu opravdu velmi, velmi velký rozdíl."

Je ironií, že víra, kterou Carlo ve své matce zapálil, byla právě ta věc, která jí pomohla pochopit jeho smrt.

„Ježíš mě a mého manžela připravoval, protože jsme se přiblížili víře a svátostnému životu a připravil nás na tento okamžik na smrt Carla. Bez víry nevím, jak bychom mohli přijmout smrt dítěte - jediného dítěte.“ řekla Antonia.

Po jeho smrti Carlův příklad ve svatosti rychle přinesl mnoho ovoce. Jeho matka řekla, že lidé, kteří znali Carla, se k němu začali modlit hned po jeho smrti a pohřeb zaplavily davy.

Antonia doufá, že obřad, kterým se její syn zapíše mezi svaté, proběhne ještě za jejího života.

„Jsem si jistá, že to nebude dlouho trvat." řekla.

U příležitosti Carlova blahořečení bude dne 10. října 2020 jeho neporušené srdce vystaveno jako relikvie k úctě věřícím.

Carlovy myšlenky

„Všichni se rodí jako originály, ale mnozí umírají jako fotokopie."

„Být stále spojený s Ježíšem. To je můj životní program.“

„Boží láska může z velké krize udělat velkou milost."

„Růženec je nejkratší žebřík, po kterém lze vylézt do nebe.“

„Život je skutečně krásný, pouze pokud začneme milovat Boha nade vše, svého bližního jako sebe samého.“

„Kritizovat církev znamená kritizovat sebe sama! Církev je dávkovač pokladů pro naši spásu.“

„Jediná věc, které se musíme skutečně bát, je hřích.“

„Proč se muži tolik zajímají o krásu svého těla a pak se nestarají o krásu své duše?“

„Ne já, ale Bůh.“

„Náš cíl musí být nekonečný, ne konečný.”

„Ne sebeláska, ale Boží sláva“.

„Jak dobré je pro člověka vyhrát tisíc bitev, pokud potom není schopen vyhrát sám nad sebou?“

„Posvěcení není proces sčítání, ale odčítání. Méně mně, abych nechal místo Bohu.“

„Po svaté Eucharistii je svatý Růženec nejmocnější zbraní v boji s ďáblem.“

„Pokud Bůh vlastní naše srdce, budeme vlastnit Nekonečno“.

„Obrácení není nic jiného než úhel pohledu zdola nahoru, stačí jen jednoduchý pohyb očí“.

„Najděte Boha a najdete smysl svého života".

„Život je dar, protože dokud jsme na této planetě, můžeme zvýšit naši úroveň milosrdné lásky." Čím vyšší bude, tím více si budeme užívat věčnou blaženost Boží.“

„To, co nás skutečně udělá krásnými v Božích očích, bude jen způsob, jakým jsme ho milovali a jak jsme milovali své bratry.“

„Štěstí je pohled obrácený k Bohu. Smutek je pohled obrácený k sobě samému.“

„Bez Něj nemohu nic dělat.“

„Pouze ti, kdo konají Boží vůli, budou skutečně svobodní.“

„Pravým učedníkem Ježíše Krista je ten, kdo se ho ve všem snaží napodobovat a plnit Boží vůli.“

Video publikované na Facebooku, které popisuje život Carla Acutise naleznete zde.

Na platformě Youtube je k dispozici celá řada videí, která se věnují novému blahoslavenému.

Carlova Kniha Eucharistické zázraky ve světě je dostupná ve slovenském vydání:

„Úvod napsal papežský generální vikář pro městský stát Vatikán Angelo Comastri. V knize se nachází i životopis Carla Acutise a vysvětlení, co je to vlastně je eucharistický zázrak, které napsal o P. Robert Coggi OP.

Carlo v knize popisuje eucharistické zázraky z Itálie, Rakouska, Kolumbie, Egypta, Indie, ostrova Reunion, Holandska, Polska, Španělska, Venezuely a dalších deseti zemí světa. I když ne všechny zázraky se dají 100 % potvrdit - především proto, že zdroje, ze kterých pochází jsou velmi staré a není jich mnoho - mohu říci, že se jedná o jedno z nejlepších ne beletristických děl, jaké jsem kdy četl." (Komentář Ľudovít Ján Čalfa na Databazeknih.cz)

Použité zdroje:

M.Famigliacristiana.it